Lynč na logopedku ?

Zase  je  to  tak  strašně  jednoduché, "každý  přece  ví  jak  to  bylo " a  co  vše  se  mělo  udělat, aby  to  bylo  správně. Život  je  hrozně  jednoduchý  a  poštvat  na  někoho  lynčující  dav  je  tak  snadné. Co  na  tom, že  informace  jsou  jednostranné  a  neúplné...

Případ  v  Nýrsku  odstartovala  zpráva  o  oběšení  obviněného  otce  dvou  malých  holčiček. Viník  je  jasný - logopedka, která  ho  "udala"  sociálce. Tam  jsou  i  další  viníci, které  je  třeba  "pověsit". Nýrsko - Norsko. Zajímavá  podoba. Nějak  mám  pocit, že  "bojovníci  proti  Norsku"  mají  případ  z  Nýrska  jako  takovou  náhražku. Anonymní  norský  úřad  nahradili  konkrétní  lidé  na  které  je  možno  ukázat  prstem. Nadávat, obviňovat  a  vyhrožovat  smrtí...

Každý  den  je  v  Česku  zneužíváno  a týráno  tisíce  dětí. Odehrává  se  to  přímo  v  najbližší  rodině  a  je  obtížné  tyto  nechutnosti  odhalit. Nemá  smysl  se  tvářit, že v  Česku  se  nic  takového  neděje. Všichni  rodiče  nejsou  vzorní  a  jako  lidé  mají  k  dokonalosti  daleko...

Co  s  tím  dělat? Pár  odhalených  pachatelů  je  jen  špičkou  ledovce  a  ten  zbytek  si  "užívá"  dál. Hodně  lidí  má  pocit, že  dítě  je  jenom  jejich  a  proto  si  s  ním  mohou  dělat  co  uznají  za  vhodné  a  nikdo  jim  nemá  do  toho  co  mluvit. Je  to  skutečně  pravda?

Zkuste  se  vžít  do  pocitu  někoho, kdo  pracuje  s  dětmi. Ke  komu  má  dítě  důvěru  a  naznačí  mu  co  se  v  rodině  děje. Nikdo  v  tomto  konkrétním  případu  neví, co  bylo  dítětem  skutečně  řečeno  a  co  ne. Jediný  fakt  je  ten, že  uvedená  logopedka  pojala  podezření  a  vše  konzultovala  s  dětskou  psycholožkou  a  vše  se  dalo  to  pohybu.

Co  měla  logopedka  dělat? Svoje  podezření  nechat  plavat  a  užírat  se  pochybností, že  v  rodině  skutečně  dochází  k  sexuálnímu  obtěžování  a  ona  s  tím nic  neudělala? Je  asi  zřejmě  hodně  těžké, jak  se  v  takové  situaci  zachovat  a  co  dělat. Kolem  nás  žije  spoustu  lhostejných  lidí  a  těch, kteří  se  nechtějí  do  "ničeho  míchat". Dnes  samozrejmě  spousta  chytráků  ví, co  bylo  správné, co  ne  a  kdo  za  to  může...

Bylo  správné, že  si  otec  vzal  život? Nechal  na  sobě  stín  pochybností, nebojoval  za  svou  čest, za  své  děti, za  svou  rodinu? Lidé  mohou  reagovat  na  stejné  situace  různě. Můj  názor  se  moc  líbit  nebude, ale  přesto  ho  napíši. Paradoxně  ten, který  dětem  a  celé  rodině  ublížil  nejvíc  byl  právě  otec  svým  slabošským  a  nesmyslným  činem. Vše  se  dá  změnit  k  lepšímu, smrt  je  konečná  a  nikomu  nepomůže....

Jak  to  má  být  normální? Logopedka  jednala  správně, svoje  pochybnosti  nahlásila  dál. Psycholožka  a  soudní  znalkyně  předala  společné  podezření  sociálce  a  policii. Státní  úřady  konaly  svou  povinnost, podezření  na  tresný  čin  nelze  hodit  do  koše. Celá  záležitost  se  začala  vyšetřovat, takový  případ  není  první  ani  poslední.

Jak  to  třeba  mohlo  dopadnout?

První  verze. Vyšetřovaní  a  výslechy  dalších  svědků  mohly  potvrdit, že  v  rodině  je  vše  v  pořádku. Podezření  logopedky  i  dalších  bylo  mylné. Otec  je  očištěn, rodina  prošla  krízí  a  zbudou  nepříjemné  vzpomínky.Děti  rychle  zapomenou. Pár  lidí  možná  bude  chvíli  hloupě  žvanit, ale  život  jde  dál...

Druhá  verze. Z  otce  se  skutečně  vyklube  úchyl, který  to  s  "mazlením"  hodně  přeháněl  a  pro  holčičky  mohl  další  život  ve  společné  domácnosti  skončit  špatně. Logopedka  měla  pravdu  a  zaslouží  uznání, že  nebyla  lhostejná  a  vše  nahlásila...

To  vše  už  je  je  teorie. Smrt  otce  zcela  zbytečně  vše  ukončila, to  opravdu  nevěřil, že  vše  může  dopadnout  dobře? Nebyl  pod  tlakem  "protinorské  hysterie" ? Nebo  věděl, že  se  objeví  něco, proč  to  dobře  dopadnout  nemůže...?

Samé  otazníky? Život  je  někdy  složitý  a  přináší  nečekáné  situace. Někdo  si  otázky  neklade, vše  je  jednoduché  a  jasné....

Viníka  přece  "každý"  zná. Hrrrr  na  něj!