Mrazík - Smutný osud Ivánka

Eduard  Izotov? Kdo  to  je? Zná  ho  někdo? Určitě  každý, kdo  alespoň  jednou  viděl  populární  kultovní  ruskou  pohádku  Mrazík. Její  popularita  je  u  nás  v  Česku   taková  nevysvětlitelná  místní  úchylka, na  které  se  už  pár  let  nepodílím. Snad  za  pár  let  se  opět  podívám, dabing  je  naprosto  skvělý. Eduard  Izotov  není  nikdo  jiný  než  ruský  bohatýr  Ivánek.

Píše  se  rok  1983. Co  je  normální  dnes, nebylo  normální  před  třiceti  lety. Nejen  v  Sovětském  svazu, ale  i  u  nás. Představte  si  dnes  naprosto  normální  situaci. Máte  doma  nějaké  našetřené  dolary, tak  si  je  ve  směnárně  vyměníte  za  jinou  měnu - třeba  za  ruble. Já  vím, v součastné  době  to  není  zrovna  dobrý  příklad, mění  se  opačně.

Nikoho  už  ani  nenapadne, že  by  něco  takového  mělo  být  trestné. Proč  o  tom  píši ? Jen  kvůli  něčemu, z  našeho  dnešního  pohledu  tak  bezvýznamnému  mohl  být  někomu  zničen  život. To  je  také  smutný  osud  filmového  Ivánka.

1983 - v  Sovětském  svazu  vládne  bývalý  šéf  KGB  Andropov. Zákony  jsou  o  dost  jiné  než  dnes. Spolu  se  svou  přítelkyní  je  Eduard  Izotov  zatčen. Přímo  před  kavárnou, kde  se  snažil  vyměnit  tisíc  dolarů  a  pamětní  medaile  z  dědictví  své  přítelkyně  za  ruble. Proč  ta  nevýhodná  směna? Potřeboval  peníze  na  stavbu  chaty  a  platit  musel  v  rublech. Dolar  byl  k  ničemu.

Na  tehdejší  dobu  sepsali  jeho  kolegové  dost  odvážnou  petici  za  jeho  propuštění. U  soudu  pomohla  jen  tím, že  Ivánek  dostal  "pouze"  poloviční  trest  z  plné  sazby - tři  roky  natvrdo. Navíc  mu  byl  zabaven  veškerý  majetek.

Odsouzený  Eduard  Izotov  vězení  velmi  těžce  snášel  a  přesto, že  mu  byl  nakonec  trest  snížen  o  půl  roku,  z  vězení  vyšel  jako  nemocný  zlomený  člověk. Bylo  mu  padesát  let. Brzy  po  propuštění  prodělal  mozkovou  mrtvici. Jako  herec  skončil, už  si  nebyl  schopen  zapamatovat  text.

Následovalo  šest  dalších  záchvatů  mrtice  a  jiné  zdravotní  komplikace. Zůstal  upoután  na  vozíku  ani  teď  nebylo  všemu  konec. Propukla  u  něho naplno  duševní  choroba. Musel  být  často  hospitalizován  na  psychiatrii  a  tam  také  skončil  na  trvalý  pobyt.

V  roce  1999  mu  byl  udělen  titul  Zasloužený  umělec. To  už  nevnímal  okolí  a  okolní  svět  už  pro  něho  neexistoval. Zemřel  v  roce  2003.

Až  si  budete  příště  měnit  ve  směnárně  peníze, vzpomeňte  si  na  Ivánka. Za  komunistů  líp  opravdu  nebylo....