EUTANAZIE - Stařeček žije ! ( ?? )

Stařeček  se  rozhodl  zemřít. Je  mu  98  let  a  má  jedno  velké  přání. SMRT. Už  dlouho  leží  nepohyblivý  v  Domově  důchodců. Na  rozdíl  od  mnoha  ostatních  obyvatel  tohoto  smutného  místa  mu  ještě  hlava  občas  slouží  a  má  jasno. Už  ho  to  tady  nebaví, nač  čekat  jen  na  to  až  bude  ještě  hůř ?  Smrt  na  něho  asi  zapomněla  a  tak  se  jí  vydal  sám  naproti. Přestal  jíst.

Včera  jsem  si  poslechl  tento  příběh  a  vybavují  se  mi  i  další  případy  starých  lidí, kteří  se  rozhodli  dobrovolně  odejít.

Starý  pár, oba  přes  osmdesát  pět. Objednávají   si  pokoj  v  hotelu, kde  se  po  krátce  válce  seznámili. Je  to  jejich  poslení  noc. Odcházejí  společně, tak  jak  si  to  dlouho  dopředu  spolu  naplánovali. Ráno  je  najdou  ležet  v  posteli   s   igelitovými   pytlíky  na  hlavě.

Další  podobný  pár  po  více  než  60  společných  letech  odchází  dobrovolně  skokem  z  okna   svého  bytu, kde  prožili  dlouhý  šťastný  život. Stará  paní, které  stáří  už  podlomilo  zdraví  a  nechce   bezmocně  čekat  na  dlouhé  a  bolestné  umírání  odchází  dobrovolně. Manžel  ji  drží  za  ruku  i  ve  chvíli  smrti, co  by  tu  dělal   sám  bez  ní...

Do  třetice  příběh  známého  herce. Vlastimil  Brodský  si  nedaloko  své  chalupy  na  svém  oblíbeném  místě  bere  dobrovolně  život. Rána  z  pistole  ukončí  čekání  a  obavy. Nedlouho  před  tímto  činem  byl  na  návštěvě  u  svého  dlouholetého  přítele. Viděl  jak  se  z  inteligentního  a  veselého  člověka  stala  nemyslící  troska  plná  proleženin, která  pouze  přijíma  a  vyměšuje  potravu. Na  něco  takového  tady  má  čekat...?

Kolik  takových  přběhů  je ? Jen  některé  stojí  za  mediální  povšimnutí. Spojuje  je  jedno, nedůstojný  a  často  i  drastický  odchod  ze  života. Staří  a  smrtelně  nemocní   lidé, kterým  společnost  nedala  jinou  důstojnou  možnost  na  odchod  nemají  jinou  šanci.

Samostatní  vykonavatelé  dobrovolné  milosrdné  smrti  dostávájí  nálepku  sebevrahů. Pěkně  hnusné  slovo, které  už  samo  o  sobě  říká, že  se  jedná  o  něco  špatného. Jiné  důstojné  slovo  pro  lidi, kteří  si  pro  sebe  zvolili  milosrdnou  rychlou  smrt  ani  český  slovník  nezná. Každý  kdo  pomáhá  či  asistuje  při  sebevraždě, která  je  na  žádost  a  má  ukončit  cestu  životem  přestárlým  a  trpícím  lidem  je  zločinec...

Jak  to  dopadlo  se  stařečkem  z  mého  příběhu ? Smrt  hladem  mu  čas  nedopřál. Brzy  ho  postihla  další  mrtvička. Teď  už  je  nemyslící  troska  bez  možnosti  rozhodovat  sám  o  sobě, krmená  uměle  přímo  do  žaludku. Odpůrci  eutanazie  mohou  jásat, život  stařečka  byl  zachráněn. Život ??

Možnost  důstojného  odchodu  na  žádost - možnost  volby  eautanázie  je  v  naší  společnosti  někde  na  okraji. Není  předvolebním  tématem  politiků, kterým  dáváme  moc  o  možnosti  milosrdné  smrti  na  žádost   rozhodovat. V  některých  zemích  už  jsou  mnohem  dál.

Eutanazie  je  povolena  ve  Švýcarsku, Lucembursku, Nizozemí  a  Belgii. Jinde  je  toto  téma  hodně  diskutované. U  nás  se  mlčí, statistika  dlouhověkosti  jde  radostně  nahoru, utrpení  a  bolest  smrtelně  nemocných  nikoho  nezajímá...

Nakonec  si  dovolím  citát :

Vždyť  dobrem  není  žít, nýbrž  dobře  žít. Proto  mudrc  žije  jen  tak  dlouho, jak  má, ne  jak  může. Vždycky  uvažujme  o  jakosti  života, ne  o  jeho  délce. ( Seneca )