Cestou  k  pokladně  mi  v  hlavě  běží  myšlenka -  " České  dráhy  mou  nepovedenou  cestou  domů  neutrpěly  žádnou  škodu, peníze  mi  jistě  vrátí  zpět, dnes  i  tento  moloch  musí  bojovat  o  spokojeného  zákazníka..."

U  okénka  jsem  z  této  myšlenky  rychle  vystřízlivěl. Paní  pokladní  se  chvilku  radila  s  počítačem  a  tlumočila  mi  jeho  rozhodnutí. Rozpačitě  mi  zdělila, že  peníze  za  nevyužitou  jízdenku  mohu  dostat  zpět,  ale  musím  zaplatít  50%  stornovací  poplatek.

Chápal  jsem  její  její  rozpaky,  prý  je  to  novinka...asi  jsem  byl  první,  koho s  ní  mohla  " obšťastnit",  všechno  je  jednou  poprvé...Říkat  do  očí  cestujícím -  zákazníkům  takovou  ubohost, kterou  vymyslel  její  chlebodárce,  jistě není  moc  příjemné. Stornovací  poplatek  jsem  zapatil....když  to  jinak  nešlo.

České  dráhy,  šlo  to  i  jinak. Vyjít  zákazníkovi  vstříc  v  neočekávané  situaci  je  slušnost. Tahat  z  něho  peníze,  když  svým  chováním  nezpůsobil   žádnou  škodu,  je  sprostota. Nevím,  kdo  vymýšlí  takové  hlouposti,  které  dokáží  jen  cestujícího -  zákazníka  naštvat  a  přimět  ho  uvažovat  o  změně.

Napodruhé  i  na  další  pokusy  pojedu  část  cesty  autobusem  a  zbytek  konkurencí, která  se  konečně  i  na  dráze  objevila. Se  státními  dráhami  už  jen  tehdy,  pokud  nebudu  mít  jinou  možnost.

Pár  stovek  mám  fuč. ČD  mají  pryč  zákazníka, který  jim  mohl  přinést  další  tržby  a  zisk. Jistě, to  je  nemusí  příliš  zajímat,  ztráty  dotuje  stát,  proč  se  snažit  o  vstřícnost  a  slušnost  vůči  svým  zákazníkům. Takhle  zřejmě  uvažují  lidé   z   vedení   molocha,  někteří  z  nich  jsou  za  to  od  státu   více  než   dobře  placeni -  žaludi...