Případ v Nýrsku odstartovala zpráva o oběšení obviněného otce dvou malých holčiček. Viník je jasný - logopedka, která ho "udala" sociálce. Tam jsou i další viníci, které je třeba "pověsit". Nýrsko - Norsko. Zajímavá podoba. Nějak mám pocit, že "bojovníci proti Norsku" mají případ z Nýrska jako takovou náhražku. Anonymní norský úřad nahradili konkrétní lidé na které je možno ukázat prstem. Nadávat, obviňovat a vyhrožovat smrtí...
Každý den je v Česku zneužíváno a týráno tisíce dětí. Odehrává se to přímo v najbližší rodině a je obtížné tyto nechutnosti odhalit. Nemá smysl se tvářit, že v Česku se nic takového neděje. Všichni rodiče nejsou vzorní a jako lidé mají k dokonalosti daleko...
Co s tím dělat? Pár odhalených pachatelů je jen špičkou ledovce a ten zbytek si "užívá" dál. Hodně lidí má pocit, že dítě je jenom jejich a proto si s ním mohou dělat co uznají za vhodné a nikdo jim nemá do toho co mluvit. Je to skutečně pravda?
Zkuste se vžít do pocitu někoho, kdo pracuje s dětmi. Ke komu má dítě důvěru a naznačí mu co se v rodině děje. Nikdo v tomto konkrétním případu neví, co bylo dítětem skutečně řečeno a co ne. Jediný fakt je ten, že uvedená logopedka pojala podezření a vše konzultovala s dětskou psycholožkou a vše se dalo to pohybu.
Co měla logopedka dělat? Svoje podezření nechat plavat a užírat se pochybností, že v rodině skutečně dochází k sexuálnímu obtěžování a ona s tím nic neudělala? Je asi zřejmě hodně těžké, jak se v takové situaci zachovat a co dělat. Kolem nás žije spoustu lhostejných lidí a těch, kteří se nechtějí do "ničeho míchat". Dnes samozrejmě spousta chytráků ví, co bylo správné, co ne a kdo za to může...
Bylo správné, že si otec vzal život? Nechal na sobě stín pochybností, nebojoval za svou čest, za své děti, za svou rodinu? Lidé mohou reagovat na stejné situace různě. Můj názor se moc líbit nebude, ale přesto ho napíši. Paradoxně ten, který dětem a celé rodině ublížil nejvíc byl právě otec svým slabošským a nesmyslným činem. Vše se dá změnit k lepšímu, smrt je konečná a nikomu nepomůže....
Jak to má být normální? Logopedka jednala správně, svoje pochybnosti nahlásila dál. Psycholožka a soudní znalkyně předala společné podezření sociálce a policii. Státní úřady konaly svou povinnost, podezření na tresný čin nelze hodit do koše. Celá záležitost se začala vyšetřovat, takový případ není první ani poslední.
Jak to třeba mohlo dopadnout?
První verze. Vyšetřovaní a výslechy dalších svědků mohly potvrdit, že v rodině je vše v pořádku. Podezření logopedky i dalších bylo mylné. Otec je očištěn, rodina prošla krízí a zbudou nepříjemné vzpomínky.Děti rychle zapomenou. Pár lidí možná bude chvíli hloupě žvanit, ale život jde dál...
Druhá verze. Z otce se skutečně vyklube úchyl, který to s "mazlením" hodně přeháněl a pro holčičky mohl další život ve společné domácnosti skončit špatně. Logopedka měla pravdu a zaslouží uznání, že nebyla lhostejná a vše nahlásila...
To vše už je je teorie. Smrt otce zcela zbytečně vše ukončila, to opravdu nevěřil, že vše může dopadnout dobře? Nebyl pod tlakem "protinorské hysterie" ? Nebo věděl, že se objeví něco, proč to dobře dopadnout nemůže...?
Samé otazníky? Život je někdy složitý a přináší nečekáné situace. Někdo si otázky neklade, vše je jednoduché a jasné....
Viníka přece "každý" zná. Hrrrr na něj!