Píše se rok 1983. Co je normální dnes, nebylo normální před třiceti lety. Nejen v Sovětském svazu, ale i u nás. Představte si dnes naprosto normální situaci. Máte doma nějaké našetřené dolary, tak si je ve směnárně vyměníte za jinou měnu - třeba za ruble. Já vím, v součastné době to není zrovna dobrý příklad, mění se opačně.
Nikoho už ani nenapadne, že by něco takového mělo být trestné. Proč o tom píši ? Jen kvůli něčemu, z našeho dnešního pohledu tak bezvýznamnému mohl být někomu zničen život. To je také smutný osud filmového Ivánka.
1983 - v Sovětském svazu vládne bývalý šéf KGB Andropov. Zákony jsou o dost jiné než dnes. Spolu se svou přítelkyní je Eduard Izotov zatčen. Přímo před kavárnou, kde se snažil vyměnit tisíc dolarů a pamětní medaile z dědictví své přítelkyně za ruble. Proč ta nevýhodná směna? Potřeboval peníze na stavbu chaty a platit musel v rublech. Dolar byl k ničemu.
Na tehdejší dobu sepsali jeho kolegové dost odvážnou petici za jeho propuštění. U soudu pomohla jen tím, že Ivánek dostal "pouze" poloviční trest z plné sazby - tři roky natvrdo. Navíc mu byl zabaven veškerý majetek.
Odsouzený Eduard Izotov vězení velmi těžce snášel a přesto, že mu byl nakonec trest snížen o půl roku, z vězení vyšel jako nemocný zlomený člověk. Bylo mu padesát let. Brzy po propuštění prodělal mozkovou mrtvici. Jako herec skončil, už si nebyl schopen zapamatovat text.
Následovalo šest dalších záchvatů mrtice a jiné zdravotní komplikace. Zůstal upoután na vozíku ani teď nebylo všemu konec. Propukla u něho naplno duševní choroba. Musel být často hospitalizován na psychiatrii a tam také skončil na trvalý pobyt.
V roce 1999 mu byl udělen titul Zasloužený umělec. To už nevnímal okolí a okolní svět už pro něho neexistoval. Zemřel v roce 2003.
Až si budete příště měnit ve směnárně peníze, vzpomeňte si na Ivánka. Za komunistů líp opravdu nebylo....