Cestou k pokladně mi v hlavě běží myšlenka - " České dráhy mou nepovedenou cestou domů neutrpěly žádnou škodu, peníze mi jistě vrátí zpět, dnes i tento moloch musí bojovat o spokojeného zákazníka..."
U okénka jsem z této myšlenky rychle vystřízlivěl. Paní pokladní se chvilku radila s počítačem a tlumočila mi jeho rozhodnutí. Rozpačitě mi zdělila, že peníze za nevyužitou jízdenku mohu dostat zpět, ale musím zaplatít 50% stornovací poplatek.
Chápal jsem její její rozpaky, prý je to novinka...asi jsem byl první, koho s ní mohla " obšťastnit", všechno je jednou poprvé...Říkat do očí cestujícím - zákazníkům takovou ubohost, kterou vymyslel její chlebodárce, jistě není moc příjemné. Stornovací poplatek jsem zapatil....když to jinak nešlo.
České dráhy, šlo to i jinak. Vyjít zákazníkovi vstříc v neočekávané situaci je slušnost. Tahat z něho peníze, když svým chováním nezpůsobil žádnou škodu, je sprostota. Nevím, kdo vymýšlí takové hlouposti, které dokáží jen cestujícího - zákazníka naštvat a přimět ho uvažovat o změně.
Napodruhé i na další pokusy pojedu část cesty autobusem a zbytek konkurencí, která se konečně i na dráze objevila. Se státními dráhami už jen tehdy, pokud nebudu mít jinou možnost.
Pár stovek mám fuč. ČD mají pryč zákazníka, který jim mohl přinést další tržby a zisk. Jistě, to je nemusí příliš zajímat, ztráty dotuje stát, proč se snažit o vstřícnost a slušnost vůči svým zákazníkům. Takhle zřejmě uvažují lidé z vedení molocha, někteří z nich jsou za to od státu více než dobře placeni - žaludi...